Když letos ARAKAIN s Lucií Bílou vyrazili na svoje Best Of Tour, aby tak s fanoušky oslavili tři křížky na krku kapely, nebyla o pražské zastávce vůbec řeč. Málokdo ale pochyboval, že by na matičku stověžatou nedošlo, a tak s několikaměsíčním zpožděním, v sychravém podzimním počasí, dospěl celý ten kolotoč do velkolepého pražského finále. Protože se však průběh akce z pochopitelných důvodů příliš nelišil od toho námi již zaznamenaného, podívejme se spíše na věci rozdílné.

Gratulanti, aneb když zvuk ještě nevstal od klobásy s kelímkáčem

Od začátku to s tím gratulováním nevypadalo dobře. Však si to představte - celá řada účinkujících se téměř bez přestávky střídá v písních oslavenců, co skladba, to jiný interpret, co skladba, to noví hráči. Copak nám tady hapruje? No jistě, zvuk. Jak asi může vypadat bez zvukové zkoušky? Jak se uslyší jednotliví účinkující a jak své party odehrají na univerzální nástrojovku? A teď do toho přidejte koncertně neznámou výstavištní halu - plechový hangár s nízkým stropem, pravý akustikův ráj. Výsledek nemohl být jiný, než jaký byl a zvuková koule hned od prvního tónu ALKEHOLu umlátila sebe sama, o návštěvnících nemluvě. Na druhou stranu, jen máloco z nabízeného menu by stálo za zmínku i v krystalicky čisté zvukové podobě. Možná překvapivě letitý TITANIC v původní sestavě, který si po svém upravil „Rajské zahrady“ a přes hráčskou jistotu zúčastněných to mělo i vlastní ksicht, jednorázový projekt ONDRASH, který přidal slušný tah na branku podpořený především bubenickou prací Richarda Scheuflera ml. a kapela A JUNIORS složená z omladiny členů ARAKAINu. Pak už snad jen smutný postřeh, že čím mladší kapela, tím větší starobu/odrhovačku si pro svoji pětiminutovku slávy vybrala a úsměvná zjištění, že VITACIT Ládi Křížka (jak hrdě hlásalo logo na obrazovkách) na poslední chvíli vystoupil s náhradním zpěvákem Danem Horynou, když Lacko si účast zřejmě na poslední chvíli rozmyslel, a že maskáči DYMYTRY (poháněni neskutečnou mašinou za škopky v podobě Miloše Meiera) si pro svůj set vybrali perlu „Promiňte slečno“, která textově tak nějak přímo zapadá do jejich domácí slovní koncepce, aby ovšem silně nestíhajícímu zpěvákovi vypadly i tyto makabrózní Brichtovy „verše“. Uzavřeno, sečteno, kdyby se tohle celé nekonalo, nic zvláštního by se nestalo.

Třicátníci na scénu

Je pochopitelné, že s nástupem hlavních hvězd se celé jeviště rozsvítilo a taktéž (naštěstí) se i zvuk posunul na ucházející úroveň. Lidí dorazil skutečně početný dav, takže najít si svoje místo k vidění, nebylo úplně jednoduché. Pohled na následnou show se pak do jisté míry musel zákonitě různit podle toho, zda zúčastněný již některý z koncertů Best Ofky absolvoval, či nikoli. Pokud totiž již měl tu čest, přišel téměř o veškerý moment překvapení, takže snad jen „Strážci času“, kteří jako dvojka nahradili „Amadea“ nebo „Pán bouře“, který se vklínil na začátek přídavků, mohli vyvolat alespoň zdvižené obočí, byť je ale samozřejmě možné, že i ty někde v průběhu tour zazněli. Kapela samozřejmě šlapala jako hodinky nejen v nich.

Tentokráte se tak striktně nedělilo na bloky, plánovaná pauzička měla být jen jedna. Že jsou některé rány již zaceleny, dokázala přítomnost Petra Koláře, který si s kapelou střihnul hnedle pět kousků a ukázal tak, že přes svoji kontroverzní pověst je vskutku malým mužem s obrovským hlasem. Jsou ovšem i rány, které se jen tak nezahojí, to zas ukázala nejen nepřítomnost Aleše Brichty, ale defacto i jeho trucpodnik s dalšími bývalými členy či hosty. Finále bylo připraveno pro Lucii Bílou, ta se ovšem zdržela, následovala neplánovaná pauza (nebo se na hvězdy vždycky čeká?) a akce tím ve dvou třetinách malinko ztratila dech. Příchodem zlaté slavice však samozřejmě jiskra znovu vzplála a je úplně jedno, že mezi skladbami jen „pípala“, pokud vůbec co řekla, protože při zpěvu hlasem prostě zabíjela.

Není pochyb, že fanoušci museli odcházet spokojeni. Precizní show tradičně instrumentálně jisté kapely s hnedle třemi výtečnými hlasy, navíc za vstupenku obdarováni zbrusu novým DVD z právě ukončeného výročního turné a závěrečnou afterparty s kapelou, to rozhodně není málo. Tak zase za pět let.

Playlist:

Nesmíš to vzdát (Cesta)
Strážci času
Šeherezád
Gilotina
Kamennej anděl
Kolonie termitů
Zase spíš v noci sama
Adrian
Kyborg
Do zdi
Magor
Ďábelská hra
Paganini

Petr Kolář:
Strom života
Prázdnej kout
Muzeum zla
Černý koně (+ Radek Zíka)
Ptáci z ráje

Marat
Forsage

Lucie Bílá:
Cournoutto
Satanica
Ztráty a nálezy
V ruce svírám kříž
Dotyky
Zimní královna
Tygřice

Přídavky:
Pán bouře
Proč?
Apage satanas